Na podzim jsem byla přizvána k případu v Praze. Rodina mladých manželů měla doma nepříjemné pocity. Nejsou doma sami a někdo je neustále sleduje. Po bytě se ozývají rány do zdi, různé neidentifikovatelné zvuky a oba, jak Inge tak Honza byli svědky bílého přízraku, který je večer navštívil v ložnici. To už jim došla trpělivost a rozhodli se těmto projevům čelit.
Při návštěvě jejich domova se zjistilo, že se jedná o nadměrnou paranormální aktivitu. V bytě bylo kolem 25 duchů. Avšak komunikace s těmito entitami byla ztížena, protože zde byl jeden velmi dominantní duch a nepustil ostatní ke slovu. Přes veškeré komplikace se podařilo dušičky odvést a v bytě mladé rodiny se rozhostil dlouho vytoužený klid.
Avšak po týdnu paní Inge celá nešťastná volala, že se dušičky vrátily a už tam zase dělají brajgl.  Když manžel odejde do práce, zůstává v bytě sama jen s nemocnou babičkou a cítí se nepříjemně. Sice nikoho nevidí, ale má pocit, že ji sleduje několik zvědavých a zlomyslných očí. Z kraje jsme se domnívali, že se jedná o reziduální strašení, ale jakmile začala Inge s manželem opět nahrávat jedno EVP za druhým, bylo jasné, o co tu asi jde. Bylo nezbytné se co nejdříve na místo činu vrátit a zjistit, co se to tu děje.
Znovu tu byly entity, ale ne ty samé, byly tu jiné, nové. Byly i o něco sdílnější a samy toužili po tom dojít klidu. Vyšetřování proběhlo podobně a bylo zakončeno rituálem a odvedením. Opět se celý byt vysvětil a vykouřil. "Tentokrát už bude klid, to si piště." O tom byli všichni skálopevně přesvědčeni.

Několik týdnů si manželé pochvalovali, jak je doma příjemně a konečně se mohou v pohodě vyspat a věnovat se naplno běžným záležitostem. Jenže najednou mi doma opět drnčí telefon a paní Inge mi nešťastně sděluje, že se tam zase cosi uhnízdilo, paranormální aktivita se stupňuje a ze všeho jsou hodně nešťastní. Vše vyvrcholilo tím, když mi Inge ihned po ránu vyděšeně volala."Trini, moje sestra je k smrti vyděšená. Je u mě na návštěvě a s malou spí v obýváku. V noci jí probudila bílá postava, která stála za prosklenými dveřmi." Z hlasu, v té době již mé kamarádky bylo zřejmé, že tu přestává sranda. Přislíbila jsem, že jakmile to bude možné přijedu a celou záležitost řádně prošetřím. Ale netrvalo ani 24 hodin a už mě Inge alarmovala znovu. Tentokrát jí probudil šílený křik z obýváku. Alenka ječela jako smyslu zbavená.
Než šla s malou spát, hodila přes dveře prostěradlo, aby zamezila další možné hrozbě vidět a zažít to, co se odehrálo předešlé noci. Jenže si chuděrka bláhová neuvědomila, že pro entity není nějaké prostěradlo žádnou překážkou.
Alenku v noci cosi probudilo a pojednou vidí, jak se pod prostěradlem začíná vytvarovávat postava člověka. To už na ni bylo moc a pološílená volala Inge o pomoc, což vzbudilo i malou holčičku. Po telefonu mi dala Inge k uchu Alenku, a já si osobně vyslechla její hrůzný noční zážitek.
Tak takhle ne, entity přece nemohou děsit nejbližší okolí své paní domácí. A proč mají o byt mladého páru takový zájem? Vše mi začalo hodně vrtat hlavou. Jsou tu určité možnosti.
Inge dostala k narozeninám od manžela vysněnou Ouiju a společně začal pár provozovat spiritismus. Komunikace se dařila, ale v bytě začalo být těsno. Stále více vnímali, že tu nejsou jediní a asi mají doma nechtěné nájemníky. Doma se jim dělo strašení různého druhu, až museli požádat o pomoc. Po prvním vyšetřování manželé slíbili, že tabulku zlikvidují, aby tím zamezili novému přístupu entit. Jenže se své hračky ne a ne vzdát. Slib nedodrželi a scénář se brzy opakoval.
Po další návštěvě Ouiju odložili mimo domov, ale přesto k nim duše zemřelých stále nacházejí cestu. Proč..?
Při prvním setkání s Inge, jsem nemohla přehlédnout zásadní věc. Ta žena má v sobě obrovskou vnitřní spirituální sílu, aniž to tuší. Vzhledem k tomu, že projevila zájem o paranormální jevy a hlavně o spiritismus, jakoby megafonem roztroubila do širokého okolí.
"Dušičky, nudíte se, něco vás trápí? Já vás ráda vyslechnu, jsem tu pro vás." No taková zpráva se mezi entitami rozkřikne rychlostí blesku a hurá na návštěvu.
Mladá žena si neuvědomila co učinila. Probudila pouze to, co v ní dřímalo. Ona je pro zbloudilé duše silným magnetem. Teď už nepotřebuje ani Ouiju a oni když potřebují, si ji najdou.
Jenomže, aby toho nebylo málo, Inge není jediným spouštěčem všech událostí.

Už před deseti lety v bytě s manželem pozorovali paranormální aktivitu a nebyli sami. Občas se s nočním strašením setkaly i jejich návštěvy.
Takže Inge i Ouja nejsou jediní, kdo za vše mohou. Co se to tu děje? Celá lokalita je hodně zvláštní a tajemná. Dědeček pana Honzy nejednou vzpomínal, že nedaleko od místa, kde manželé bydlí, se stal za II. světové války děsivý masakr. Gestapo zde povraždilo desítky zajatých Rusů a mrtvá těla na tom samém místě naházeli do hromadného hrobu. V současnosti dochází v lokalitě k častým sebevraždám, vraždám i náhlým tragédiím, které končí smrtí. Celá oblast je protkána nešťastnými událostmi. Proč tomu tak je a proč se zde dušičky zemřelých stále zdržují, toť otázka.
Lidské entity jsou stejné, jako za svého života. Některé rády komunikují, jiné se snaží rozptýlit nevkusnými žertíky, anebo hledají pomoc u žijících, kteří je jsou schopni vnímat a jsou ochotni s nimi navázat kontakt.
Ale vrátím se do pražského bytu k Inge. Uplynulo půl roku a Honzovi zemřela babička. Inge mi volá: „Trini, ona tu pořád je, já to vím.“  Manželé měli pocit, jako by se babička nikdy z bytu nevzdálila. Přes den slýchávali kroky a cinkání nádobí. Samy od sebe se otvíraly a zavíraly skříně. Přesně to, co dělala babička za svého života. Honza s Inge slyšeli na vlastní uši v obýbáku mužský hlas.
"Jsou tady, zase máme EVP." To jsem slyšela od Inge každý den. Nic naplat, jede se do Prahy. Po příjezdu se mi byt jevil oproti minulým návštěvám celkem klidný. Až s přicházejícím večerem se tu rozjel cvrkot. V první řadě jsme vzali ghostmetr, teploměr, diktafon, fotoaparát a zamířili k lavičce na chodbě, kde stará paní hodně sedávala. Snažili jsme se s ní navázat kontakt a pravděpodobně se nám zadařilo, i když její slova na EVP nejsou zrovna lichotivá. Babička mě poslala slušně řečeno ke všem čertům. Pak se z ložnice, kde spávala ozval podivný šramot, který nemohl být způsoben nikým z nás. Okamžitě jsme se tam přemístili. Z kraje tu byl naprostý klid a teplota byla na 23,5 °C. Ale během 15 minut zde klesla na 11 °C, což je o 12,5 °C méně. Osobně mě začala silně bolet hlava, chvílemi se mi dělalo nevolno a tělem mi probíhalo silné mravenčení. Nejvíce se u mě tyto pocity projevovaly, pokud jsem si stoupla ke dveřím u chodby, kde se naměřila nejnižší teplota 11 °C. Vnímala jsem, že babička stojí nedaleko ode mne u dveří a já jí tam vadím, protože jí bráním v přístupu do její ložnice. Došlo mi, že duše této ženy pravděpodobně neví o své smrti. Pořád si tu žije svůj imaginární život. My jsme jí vlezli do jejího teritoria a ona nechápe, co se tu děje a je ustrašená. Proto jsme ložnici opustili a nechali babičku na pokoji.
Naše další pátrání se odehrávalo v obýváku. Sice s námi nechtěly entity z jakéhosi důvodu přes ghostmetr komunikovat, ale díky teploměru a silným pocitům, byla jejich přítomnost zřejmá. Za další jsme zaznamenali mnoho EVP. Z entit jsme vnímali pokoj a klid. Nebyla tu žádná agrese, ani útoky, jako při první podzimní návštěvě.
Po druhé hodině ráno jsme se odebrali ke spánku s tím, že budeme další den a noc ve vyšetřování pokračovat.

Během sobotního dne jsem projížděla záznam z předešlé noci a sledovala domácí klima, zda spozoruji něco, co se vymyká normálu. Až do odpoledne byl v bytě naprostý klid. V 16.10 hodin se z chodby ozvalo hlasité dívčí volání "Pomóóóóóc." V první chvíli jsem si myslela, že si ze mě dělá Inge nebo Honza srandu. V té chvíli byli v kuchyni. Vlítla jsem na ně a ptala se co se děje, ale nechápali o čem to mluvím. Nic v bytě, ani z venku neslyšeli. Možná jsem přepracovaná, v duchu přemítám. Ale vždyť jsem to jasně slyšela...
S večerem a vybaveni technikou, jsme opět postupně procházeli celým bytem a měřili, fotili a nahrávali zvukový záznam. Hlavním středem našeho zájmu se stal obývák. I když se ghostmetr opět ani nepohnul, teplota znovu rychle klesala a pak zase vystoupala nahoru. V celém bytě byla stávající teplota 23 °C, ale během několika minut klesla o 10 °C. Vesměs všichni jsme z kraje vnímali, jak se na nás chodí entity koukat a pak mizí v chodbě. Babička byla v klidu ve své ložnici a celý ten cvrkot jí byl zcela ukradený. Pak mě napadla komunikace přes výklad TAROTU. Vybalila jsem karty a začala klást otázky. V tu chvíli začala teplota rychle klesat z 23 °C. na 12 °C. Všichni jsme pociťovali sílící chlad a mravenčení v celém těle, jenž potvrzovalo čísi přítomnost. Prostřednictvím výkladu jsme s dušičkami navázali kontakt.. Asi po pětačtyřiceti minutách jsme entitám poděkovali a komunikaci prozatím ukončili. Potřebovali jsme si přehrát záznam, abychom měli jasno s kým to tu máme co dočinění.
Při poslechu jsme došli k šokujícímu poznání. V bytě bylo zjištěno několik lidských entit. Mají svého mluvčího, který nám dokázal na naše otázky odpovídat celou větou. Z této komunikace jsme byli nadšeni. Jedna dušička volala: "Žiji!" Mluvčí se nám snažil vysvětlit, že nemají kam odcházet, oni jsou tu. Bylo nám jasné, že některé entity vůbec netuší v jakém stavu se nacházejí. Poslechli jsme si záznam a ještě jednou šli dušičky kontaktovat. Mají rády výklad karet, tak proč jim ho nedopřát. Znovu jsem vytáhla TAROT a snažila se o komunikaci. Během několika minut klesla teplota znovu o celých 11°C. Tentokrát byla komunikace velmi zajímavá a měli jsme i velice silné emoční zážitky. Nešlo duše jen tak odeslat do světla. Každá tu měla ještě něco nedořešeného, anebo ji bylo potřeba nasměrovat, vysvětlit, jak na tom je a jaké má možnosti, aby došla svého klidu. Poté, co jsme entitám vysvětlili, jak hluboce si vážíme jejich snahy komunikovat a že je nikdo z nás nikam nebude cpát násilím, rozhostil se po celém bytě pokoj a klid. Nádherná atmosféra protknuta přítomností duší, které nám začaly rozumět a my jim. Vzájemně jsme si projevili úctu a respekt. Slíbili jsme jim, že je postupně vyslechneme a pomůžeme jim. Také musíme pomoci Honzově babičce, ale to nebude ani trochu lehké.
Práce v tomto bytě je cesta na dlouhou trať. Nic se nedá uspěchat. Musíme se o těchto entitách dozvědět co nejvíce, abychom jim neublížili a neudělali chybu. I kdybychom je odeslali do světla, přijdou sem jiné. Musíme zjistit, kde je vstupní brána a uzavřít ji jednou provždy. Pak snad nastane alespoň na půdě tohoto bytu klid.

Pokud jste dočetli až na samý konec tohoto článku, děkujeme vám za váš zájem.
Vzhledem k tomu, jak je v tomto případě situace zamotaná a složitá, máme tu pro vás seriál na pokračování. Další výsledky z šetření zde budeme zveřejňovat a o všem Vás budeme postupně informovat.

Andria Trinity